Našťastie netrpím týmto zázrakom aby som hlasy v hlave . Nemusím mať všetko .
Diskusia
Diskusia
-
-
Zrovna včera som čítala úvod knihy Scotta Peccka Lidé lži, a tak sa ťa spýtam, či to prebieha tiež nejako tak ako tam zaznamenáva on:
"Byl to
racionálně uvažující muž. Potom ho však napadlo, že darovat malý
příspěvek je docela rozumné, stejně jako je rozumné zaplatit poplatek
v muzeu nebo v zábavním parku. Rozhodl se, že obětuje obsah své
kapsy, za předpokladu, že to nebude příliš velký obnos. Napočítal pa-
desát pět centů v drobných mincích a vhodil je do kasičky. V té chvíli
ho zasáhla první myšlenka. Udeřilo ho to jako rána, naprosto neočeká-
vaná, která ho omráčila a zmátla. Byla to víc než jen myšlenka. Jako by
ta slova byla náhle vyryta v jeho mysli:
„V 55 letech zemřeš.“
George sáhl do kapsy pro náprsní tašku. Veškerou hotovost měl
v cestovních šecích. Ale objevil ještě jednu pětidolarovou a dvě jed-
nodolarové bankovky. Vyrval je z peněženky a napěchoval do poklad-
ničky. Potom vzal Glorii za loket a skoro násilím ji vystrčil dveřmi ven.
Zeptala se ho, co se mu stalo. Řekl jí, že se mu náhle udělalo špatně a že
se chce vrátit do hotelu. .....Na druhý deň to bolo 45rokov, a "od té doby se začaly myšlenky objevovat skoro každý den, po
každé když jezdil za prací po svém rajonu. George se začínal hrozit
každého dalšího rána, kdy vyjížděl na služební cestu. Při práci byl
roztržitý a duchem nepřítomný a ztratil svůj obvyklý smysl pro hu-
mor. Jídlo pro něj ztratilo chuť. V noci se mu jen stěží dařilo usnout.
Ale stále se to ještě dalo snést, až do onoho rána, kdy přejížděl přes
Roanoka River. Poté co přejel most, napadlo ho:
„Toto je naposledy, co přejíždíš přes tento most."...... a musel sa vrátiť a prejsť aby dokázal, že to je blbosť,....
Normálne ten hlas počuješ?
-
Jo, normálne to počujem len to neviem rozlíšiť niekedy či to hovorím JA alebo nie ;)
-
Veľmi ťažko sa odpovedá na tvoju otázku, lebo aj mne samozrejme napadajú rôzne myšlienky, ale vždy je mi úplne jasné, že je to môj produkt, že mi to nik nenahovára...
Je dôležité, čo by tie myšlienky mi hovorili... ak niečo dobré pre mňa alebo pre druhých, tak by som poslúchla, ak nie, ... namietala by som, hladala ich slabé miesto, podrobila logickému uvažovaniu, snažila by som sa ich zmeniť. Napríklad by som si predstavila úžasného, múdreho, vnímavého a silného (ideálneho) priateľa, ktorý by mi pomáhal tieto hlasy korigovať, ktorý by s nimi polemizoval a ich usmerňoval... -
Lenže ak tie myšlienky sú tvojim produktom, tak nespochybňuješ vlastne samú seba? ;)
-
neviem si to predstavit. ale ak by mi radili blbosti, tak ak trochu rozumu, viem sa rozhodnut, co budem a co nebudem robit, bez ohladu na to, co tie hlasy hovoria. asi.
-
Raz si kráčam po lúke a zrazu hlas : Prosím vás koľko je hodín? Otáčam sa o 360 stupňov a nikoho nevidím len lúka . Kráčam ďalej a zase hlas . Prosííím vááás koľko je hodín ? Pozerám na mobil či sa mi náhodou neprepol ale nič . Pozriem hore a tam paraglaidista
Hlasy v hlave ;)
Je to zázrak počuť hlasy v hlave - ja ich volám myšlienky ;)
Lenže čo by ste robili ak by vám tie hlasy kadečo nahovárali? ;)
Akoby ste sa k danej situácii postavili? ;)
Vypočuli by ste ich? ;)